O plemenu
Jaký je DSFP ?
Dánsko-švédský farmářský pes je plemeno přirozeně inteligentní, temperamentní, bystré, učenlivé, přátelské a neagresivní. To ho staví do role vynikajícího a aktivního rodinného společníka, který si snadno navykne na životní styl svého majitele a bez problémů se mu přizpůsobí. Nutno mít ovšem na paměti, že ho nenechá chladným žádná myší díra, ze které se bude zarputile snažit hlodavce vyhrabat. Je to vynikající lovec, kterému nic neunikne a který se pustí za vším, co je v pohybu, od již zmíněných hlodavců přes kočky, veverky, zajíce po jiná lesní či polní zvířata. Při výchově je důležitá důslednost a zaměstnání. Cestuje rád a bez problémů. Je to malý pejsek s velkým srdcem milující vzrušení a se svojí stále dobrou náladou přinášející do své rodiny pohodu a radost. Prostě takové sluníčko ze Skandinávie…
Jak má vypadat ?
Hrudní končetiny jsou v celkovém vzhledu rovné a rovnoběžné s přední frontou, širší než hrudní koš s šikmými lopatkami a nadloktím a s nadprstím, které je silné, pružné. Přední i zadní tlapky jsou malé, oválné, ovšem ne pevně sevřené. U pánevních končetin jsou požadována náležitě zaúhlená kolena a hlezna, dobře osvalená a rovnoběžná. Stehna jsou pak dost široká. V pohybu jsou končetiny navzájem rovnoběžné a jejich akce má být lehká a volná.
U tohoto plemene je přípustná pouze krátká varianta srsti, která hladce přiléhá a na těle je tvrdá. Ve zbarvení by měla převládat bílá barva. Tečkování v bílé barvě není vadou. Znaky mohou být různého zbarvení – obvyklé barvy jsou černá, tříslová, játrová a různé odstíny žluté, různých velikostí a kombinací s tzv. tříslovými znaky nebo bez nich.
Ve standardu je jedna zajímavost:
Ve výčtu vad je mimo jiné uvedeno, že se za vadu považuje celkový elegantní vzhled.
Dánsko-švédský farmářský pes je velmi staré plemeno, jehož původ je nejasný. Kostry psů podobné dnešnímu typu farmářských psů se nacházely už na vikinských pohřebištích. Zemí původu je Dánsko. V období okupace Švédska v 17. století se rozšířil i tam. Byl znám jako skandinávský teriér nebo dánský foxteriér. Předky dánsko-švédského farmářského psa můžeme hledat mezi pinči.
Do 60. let 20. století se tento malý farmářský pes běžně vyskytoval na dánském venkově a v jižním Švédsku. Jeho populace se začala snižovat vlivem industrializace, která měla za důsledek zanikání malých farem, a tím pádem i snižování počtu farmářů, kteří psy chovali. V průběhu 7o. let se začal zájem o toto plemeno znovu projevovat a během let 80. bylo chovatelům jasné, že je nutné toto národní plemeno zachránit a uchovat. Díky úzké spolupráci mezi dánským a švédským klubem chovatelů byl v roce 2008 dánsko-švédský farmářský pes schválen předběžně organizací FCI. V roce 2019 se pak dočkal úplného uznání. DSF náleží do II. skupiny FCI (pinčové, knírači, molossové a švýcarští salašničtí psi), sekce I. – pinčové. Další názvy tohoto plemene jsou: dánsko-švédský selský pes, dánský kuřecí pes, švédsky pak Dansk-Svensk Gardshund, anglicky Danish-Swedish Farmdog. Původní a hlavní zaměření DSF bylo na farmách lovit myši, krysy a jiné hlodavce – škůdce.
Czech 
English